KVANTOVÉ REGRESE
A DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ

Duchovní bloky

Antika – v období antiky se lidé velice zabývali zdravou životosprávou. V Antice byla nejdůležitějším oborem dietetika – nauka o zdravém životě. V této nauce bylo zahrnuto – správné zacházení se světlem a vzduchem, s jídlem a pitím, s pohybem a klidem, spánkem a bděním, s vyměšováním a psychickými afekty, s city a vášněmi. Tato činnost byla také činností náboženskou. Při nemoci se obraceli lidé na Asklepia, boha zdraví. Veškerá léčivá síla pocházela od Boha. Ke zdravému životu náležela i úcta k Bohu – správný vztah k tvůrci světa.

Čínské učení – vnímá člověka jako zmenšeninu vesmíru – mikrokosmos, v němž probíhají procesy totožné ve své podstatě s makrokosmickými ději. Člověk a nebesa se zemí si vzájemně rezonují. Je zde vyjádřeno hluboké spojení lidské bytosti s přírodou. Člověk je stvořen z téže látky, jako celý vesmír. Jedná se o čchi, složené z jin a jangu, obsahující pět prvků. Těmito prvky jsou – Dřevo, Oheň, Zem, Kov, Voda. Uvedené prvky nemůžeme však chápat jako pozemské dřevo, oheň, atd. – ty jsou již zhmotnělým projevem svých kosmických sil. Pět původních prazdrojů – utváří a ovlivňuje jednotlivé věci. O těchto vztazích pojednává i nejznámější staročínská kniha I-ťing – Kniha proměn.

Jin a jang a učení o pěti prvcích jsou pojmy, které provázejí čínské myšlení již tisíce let. Jsou dokonale univerzální a nacházíme je v učení různých škol od dávnověku až po současnost. Základem čínského učení je ve své podstatě tedy výklad o působení čchi – jin a jangu – základních pěti prvků – v lidském těle, pochopitelně ve vztahu ke svým kosmickým prazdrojům. Musíme si také uvědomit, že se jedná opět o jedno univerzální poznání a učení – jeden univerzální zákon, podle kterého se vše řídí. Smyslem tohoto čínského učení je naučit člověka žít v souladu s přírodou, přizpůsobit se jí a respektovat její zákonitosti. Dalším jejím úkolem je naučit člověka žít s jeho okolím a s jeho bližními – přáteli, případně i nepřáteli. K řešení různých životních situací nám může posloužit i již zmiňovaná Kniha proměn – I-ťing. Hlavním úkolem je však poznat sama sebe. Vědět odkud přicházím, co je mým úkolem a to nejdůležitější – kde dělám chyby a jak se těchto chyb zbavit.

Vraťme se však znovu k antice. V antickém pojetí organizmu člověka bylo také praktikováno učení o živlech. Těmito živly jsou – Oheň, Voda, Vzduch, Země. Tyto živly jsou definovány jako prasubstance, jejichž interakcí a poměrů vše vzniká a je složeno. Toto řecké pojetí rozlišovalo např. čtyři šťávy těla a podle jejich poměru pak čtyři temperamenty. Pro člověka je důležité, aby měl všechny živly v rovnováze. Jak dostat všechny tyto živly do rovnováhy? O tom pojednává například učení pana Františka Bardona. Toto univerzální učení o živlech bylo rozšířeno již ve starém Egyptě a známo jako Hermetismus. Nejznámějším symbolem, který provázel lidstvo od starověku, je Hexagram. Jedná se o spojení dvou trojúhelníků. Trojúhelník obrácený špičkou vzhůru je znázorněním živlu ohně, trojúhelník obrácený špičkou dolů znázorňuje živel vody. Spojením těchto symbolů do sebe vzniká známá Davidova hvězda – symbol rovnováhy duchovního bytí. Toto učení Také zobrazuje skrytou skutečnost. Vyjadřuje totiž vícedimenzionální systém světů, ve kterém žijeme, zrovna tak, jako hebrejská symbolika, která z tohoto učení vychází, nebo čínský I-ťing. I když tato vyjádření nemůžou vystihnout skutečnou podstatu vícedimenzionálních systémů, vystihují jí tak, aby jí mohl zpracovat a alespoň částečně pochopit lidský mozek. Jsou to totiž věci, které lidský mozek za normálních okolností nedokáže pochopit, neboť je omezen třírozměrným prostorem a lineárním časem. Co je mimo tento prostor a čas dokáže pochopit pouze lidský duch, pokud není omezován právě mozkem. Z tohoto důvodu není možné tyto věci dokonale popsat, jen vyjádřit jejich podstatu. Vzhledem k těmto skrytým skutečnostem, byla tato učení také dříve utajována.
Nejznámější citát Hermetismu „Jak nahoře, tak dole“ vyjadřuje již popsaný vztah mikrokosmu a makrokosmu. K osobě Herma Trismegista (překládán - Třikrát mocný), bych chtěl dodat, že se nejednalo o konkrétního člověka. Jednalo se o titul, který dostávali velekněží po absolvování nejvyššího vzdělání a zasvěcení. (O těchto věcech psal v tomto pojetí ve svých knihách například pan Ivo Wiesner.) Titul – „Trismegistos“ by se správně měl překládat jako „trojnásobný Magister“ – tedy Mistr habilitovaný a zasvěcený ve třech vědách. Těmito vědami byly – Psychurgie (ovládnutí živlů), Magie, Theurgie (práce na vyšší úrovni božských sil – vyšší inteligencí), její technickou aplikací byla Chymie (alchymie). Shodným titulem byl v Atlantidě titul i oslovení – „Thovt“. Je však pravděpodobné, že lidem byly mnohé vědomosti uvedeného učení předány bytostí tohoto jména. Dále si musíme uvědomit, jaké je složení člověka – ve smyslu jeho těl. Převážná většina lidí si myslí, zejména v naší republice, že člověk se skládá pouze z hmotného těla. Takto pojímá člověka i západní - bílá medicína.
Další část lidí připouští, že v člověku sídlí jeho duše, nebo chcete – li, jeho duch. My budeme používat výraz „duchovní tělo“, který se také používá. Člověk je ve své podstatě duchovní bytostí sídlící ve velmi zhuštěné substanci - hmotě. Z toho také musíme vycházet – proto je také duchovní tělo pro nás tak důležité. V duchovním těle se objeví například rakovina, několik měsíců předtím, než se projeví v těle hmotném. Pokud se tak stane, neznamená to však, že rakovina musí propuknout. Pokud je tato situace zjištěna a člověk, kterého se to týká, změní zejména svojí životosprávu, svoje jednání – svůj přístup k věcem, což pro mnohého člověka není jednoduché, pak rakovina nemusí vůbec propuknout. Všeobecně se také říká, že rakovina je nemocí duše.
Z toho vyplývá, že pokud člověk není v souladu s univerzálními zákony, které působí v makrokosmu (můžeme je také nazvat Boží vůlí, nebo zákonitostmi Stvoření), v jeho mikrokosmu – v duchovním těle, se začínají vytvářet zárodky nemocí, které se pak projeví v těle fyzickém.
Zde si musíme upřesnit, že jakákoliv nerovnováha u živlů (antika), prvků (čínské pojetí) u člověka, může způsobovat zdravotní problémy.
Mnohdy však může člověk „dostat po čumáku“ i náhle, například úrazem. Nakonec se však ukáže, že dotyčný jednal v rozporu se zákonitostmi Stvoření, a onen úraz mu zabránil v tomto jednání pokračovat. Nadarmo se neříká - „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“.
Tyto věci však nejsou na první pohled vždy znát. Musí se udělat analýza – dokonalý rozbor všech okolností, souvisejících s určitými zdravotními potížemi, mnohdy i ve vztahu k některým minulým životům.
Nejhorší pro člověka jsou stresy, neustálý spěch, kdy člověk nemá čas se ani zastavit a odpočinout si. Mnohdy vede do těchto situací lidi nějaká temnota. Dále to je disharmonický život s přírodou a se svým okolím. To duši člověka doslova likviduje a pochopitelně pak i jeho tělo. Proto je důležité pracovat na sobě a odstraňovat postupně bloky, které člověk má. Může však počítat s tím, že mu bude temnota házet klacky pod nohy.
Dále je také důležité chodit do přírody, ta mu může mnohdy velmi pomoci. Vnímat její krásy a ostatních krásných věcí a vidět je jinak. Vnímat je s láskou, neboť láska je základním stavebním kamenem veškerého bytí, z kterého povstal tento svět. „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska“ (1J. 4,8). Láska je lék.
Podívejme se ještě, jak například vidí růži botanik – ví přesně, z čeho se růže skládá – kořeny – stonek – lístky – květy- ty se dále skládají…, ví také, co růže potřebuje k tomu, aby rostla atd.
A teď se podívejme, jak na tu samou růži pohlíží básník – „Nádherný květ, postříbřený kapkami rosy, třpytícími se na slunci…“.
Budete – li se dívat na věci jako básník – budete se dívat srdcem. Tak pochopíte daleko lépe duchovní podstatu věcí, jak žít v souladu s přírodními zákonitostmi – zákonitostmi Stvoření, s okolím a svými bližními a poznáte i lépe sebe. Chce to se jen zastavit a změnit úhel pohledu.
Na konec přidávám výňatek z knihy Malý princ, který jsem také použil jako Motto ve své knize – Poselství osmého dne.

" U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě,"
řekl malý princ, "a přece tam nenalézají to, co hledají."
" Nenalézají...," odpověděl jsem.
" A přesto by mohli najít, co hledají, v jediné růži nebo v trošce vody..."
" Jistě...," odpověděl jsem.
A malý princ dodal:
" Ale oči jsou slepé. Musíme hledat srdcem."

Antoine de Saint - Exupéry : Malý princ